Info o Sardinii

Základní info o Sadinii

Sardinie je po Sicílii druhý největší ostrov středomoří. Leží na západ od Itálie, jižně od ostrova Korsika a na délku je dlouhý 267 km, na šířku 120 km, s celkovou rozlohou cca 24 000 km čtverečních. Povrch ostrova je mírně hornatý, ve středu Sardinie s nejvyšším vrcholem Punta Lamarmora (1834 m). Hlavním městem je Cagliari ležící na jižním pobřeží ostrova.

Východní část pobřeží Sardinie omývá Tyrhénské moře, které je částí Středozemního moře, ležící mezi Apeninským poloostrovem a ostrovy Korsika, Sardinie a Sicílie. Sardinské pláže jsou velmi různorodé – široké písečné, malé zátočinky, oblázkové pláže nebo skalnaté útesy a všechny jsou krásné. Zdejší pláže s křišťálovou vodou připomínající pláže Karibiku, jsou však barevnější a tyrkysová voda láká k potápění.

Na Sardinii žije asi 1,6 mil. obyvatel, z nichž 80 procent mluví sardinštinou, řečí podobnou italštině. Je velmi obtížné se mimo turistická střediska domluvit jinými jazyky. Ceny se velmi podobají pevninské Itálii, obecně lze říci, že sever ostrova je dražší, jih levnější. Ceny v srpnu stoupají až na dvojnásobek oproti ostatním letním měsícům.

Sardinie má středomořské klima, je zde teplo a prší málo, v průměru jeden den v měsíci – to platí pro léto trvající od května do října. Zimy jsou mírné s většími dešťovými srážkami. Sardinie je různorodá, najdete tu překrásné písečné pláže a turistická střediska, ale i divoce rozeklané útesy a opuštěné pláže, kde budete po celý den sami.

Kromě hřejivého slunce, dlouhých pláží a malebných zátok však Sardinie nabízí mnohé kulturní zajímavosti a památky. Před 3000 lety odolávali Sardové nájezdům nepřátel v kamenných obranných věžích, které jsou zde k vidění dodnes. Jmenují se Nuraghy a nachází se jich zde až 7000 a výrazně utvářejí vzhled ostrova. Fénický Tharros, sídliště z 8. století před naším letopočtem, později přestavěné Římany, dále mnoho románských kostelů a katedrála Santa Maria v městečku Alghero by neměly ujít vaší pozornosti.

Silniční síť na ostrově není špatná, pomalu se zlepšuje, staví se nové silnice, nicméně občas je cestování trochu dobrodružnější. O to je ale zábavnější.

Obzvláště ve vnitrozemí se dosud asfaltová silnice může změnit na silnici prašnou, až vám po chvíli zmizí zcela. V průvodci se dokonce můžete dočíst, že se nedoporučuje jezdit po úzkých cestách, které dost často mizí do ztracena, a občas bývá problém se otočit a vrátit. Ani stáda krav či ovcí korzujících přes cestu by vás neměla překvapit.12